O duchovní četbě

„Až půjdeš, vezmi s sebou ... také knihy a hlavně pergameny“
(2 Tim 4,13)

„Jako bez světla radost mít nebude oko patřící
na všechno stvoření boží, neb vše ani není krásné ani viditelné, tak i každá duše bez knih ...“
 
„Víc však ještě duše knih zbavená
zdá se být v člověku mrtvá.“
 
„Nahé jsou všechny národy bez knih.“
Proglas sv.Konstantina a Cyrila
Předzpěv k slovanskému překladu čtveroevangelia
 

Tomáš Špidlík o duchovní četbě

Jako všechno ostatní je uměním i správná četba. Právě dnes vidíme na každém kroku, jak málo lidí dovede číst s opravdovým užitkem. Vychovatelé dobře vědí, že není ani tak důležité mnoho přečíst, jako umět přečtené strávit. Pokud jde o četbu duchovních knih, najdeme řadu dobrých rad u církevních otců. Na prvním místě varují před zvědavostí po novinkách. Tato snaha je dobrá při studiu, ale ani tam se vždy neosvědčuje. Duchovní četba má být podle sv. Augustina jako jídlo, ale s povzdechem dodává: „Je mnoho těch, co jenom čtou, a přece vstávají od stolu lační.“ Chytají se totiž jen těch myšlenek, které je zaujaly svou novostí, ale nezastaví se u toho, co právě potřebují. Rodriguez se takovým čtenářům posmívá, že se podobají lidem, kteří by chtěli jíst jenom to, co nikdy předtím nejedli. Mohli by umřít hladem před plným stolem.
Svatý Řehoř Veliký napomíná jednoho cařihradského lékaře, který byl velmi aktivní, sehnal i značnou částku peněz na vykoupení mnoha otroků z otroctví, ale u knihy posedět nedovedl, jen listoval jejími stránkami. Nač je taková četba? Svatý Řehoř upozorňuje, že nad jednou stránkou dlouho posedí ten, kdo ví, že z přečteného bude skládat počet. „Čti jednou,“ píše sv. Efrém, „čti podruhé, potřetí, opakuj si to, jenom tak zachytíš smysl toho, co je tam psané.“ Svatý Efrém také ví, jak děravá je lidská paměť – nestačí pochopit, nestačí si ani umínit, že si člověk přečtené zapamatuje. Proto je potřeba si občas i něco poznamenat. „Když čteš, buď jako včelka, která si sedá na květy a vždycky si odnese trochu medu.“ Staroruské výpisky z knih se skutečně jmenovaly „včely“.
To ovšem předpokládá, že si zvolíme četbu opravdu hodnotnou. Život je příliš krátký na to, abychom četli jen dobré knihy. Musíme si najít ty nejlepší, tedy především ty, z nichž čerpáme Boží moudrost.

Tomáš Špidlík: Slyšet Boha v ranním vánku
Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2005, str. 96-97

Blahoslavená Matka Tereza o duchovní četbě

Nejlepším prostředkem pro duchovní pokrok je modlitba a také duchovní četba. "Vezmi a čti," slyšel svatý Augustin, a po četbě se změnil celý jeho život. I život svatého Ignáce se změnil, když četl jako zraněný voják životopisy svatých. Jak často jsme i my pocítili během duchovní četby, že se naše duše naplňuje světlem. Svatý Tomáš Kempenský píše: "Vezmi knihu do svých rukou tak, jak vzal do svých rukou Simeon dítě Ježíše. Na závěr knihu zavři a poděkuj za každé slovo z Božích úst, protože jsi našel na Božím poli ukrytý poklad." Svatý Bernard říká: "Nesnaž se ani tolik rozumět tomu, co čteš, jako spíše povzbudit se tím, co čteš. Ať nezemřeme hlady uprostřed nadbytku." Nečteme-li dobře, pak nám četba opravdu nepřináší mnoho užitku. Duchovní četba je jedno z nejvzácnějších duchovních cvičení a jedna z těch povinností, které si nemůžeme dovolit nikdo zanedbávat. Když si vybíráš knihu, nikdy si nevybírej něco, co je pro tebe příliš obtížné, ale vždy si vyvol něco, co ti přinese největší duchovní užitek.

Matka Tereza: Myšlenky na každý den
Praha : Nové Město, 1997, s. 18

Max Kašparů o sledování seriálů

Osobně nepovažuji sledování bezduchých televizních seriálů za nějakou formu odpočinku. Je to naopak ztráta času a jedna z forem závislosti - sice lacinější, než tomu bývá u herních automatů, ale stejně falešná. Ani na tomhle kanále divák nic nevyhraje ... z několika důvodů. Za prvé vztahy, které jsou lidem takto denodenně servírovány až pod nos, jsou umělé, instantní, iluzorní, rychle namíchané a v reálném životě nemohou fungovat. Za druhé tu hrozí nebezpečí, podobně jako u návykových látek, že lidé alespoň na chvíli utečou z vlastních problematických vztahů do virtuálních a falešných dějů, když si každý den na půl hodiny “šlehnou“ umělou a napomádovanou událost. Na půl hodiny si prožijí vztah, který sami neumějí žít. Za třetí je samotný slovník těchto seriálů a telenovel neuvěřitelně chudý a prostoduchý. Pořád dokola stále stejné milostné fráze: “Dneska vypadáš opravdu báječně!“ – “Jseš v pohodě, zlato?“ atd. atd. To je seriál frází. ... kolikrát z mluvy lidí v ordinaci vytuším, jakým televizním kanálem jsou odkojeni. Čeho je srdce plné, tím ústa přetékají. ... Pokud se stanete pravidelnými konzumenty takových klišé, dříve či později otupíte. A nejen to. Začnete se sami vyjadřovat ve frázích, myslet ve frázích ...

Max Kašparů: Do výšky volím pád
Karmelitánské nakladatelství 2003, s. 175

Jsou knihy v našem dětství, které jsou, třeba už pozapomenuty, základním kamenem našeho cítění i myšlení ... Jsou to prameny, spodní vody, je to podhoubí všeho, co v nás naroste.
HORNÍČEK, Miroslav. Chvalozpěvy.
Praha: Svoboda, 1995, s. 12
 
Je nutné přečíst mnohé a přemnohé, abychom našli svoje málo.
HORNÍČEK, Miroslav. Chvalozpěvy.
Praha: Svoboda, 1995, s. 19
 
Knihy nás mění, polepšují a vylepšují nás, pokud jsme polepšení schopni a pokud o ně stojíme.
HORNÍČEK, Miroslav. Chvalozpěvy.
Praha: Svoboda, 1995, s. 22
 
A jsou taky knihy, kterými je nutno se pročíst. Pročíst se mnohými, abychom se dočetli k těm pravým.
HORNÍČEK, Miroslav. Chvalozpěvy. Praha: Svoboda, 1995, s. 22
 
Je dobré dělat si výpisky, protože pouze přečtené uniká, ale když to vlastní rukou a slovo za slovo píšete, stáváte se osobně účastníkem autorova myšlení.
HORNÍČEK, Miroslav. Chvalozpěvy. Praha: Svoboda, 1995, s. 132
 
Číst by se mělo. Kdybychom vypnuli televizi při každém programu, který sami shledáváme špatným, co knih bychom přečetli!
HORNÍČEK, Miroslav. Chvalozpěvy. Praha: Svoboda, 1995, s. 186

Literatura mě stále přitahuje a nevezme-li mi Bůh dar vidění, budu považovat za ztracený každý den, kdy se nemohu ponořit do knihy.
Jaroslav Med, literární historik. Kniha vzpomínek Texty mého života, Torst 2007