Dopis Ježíši
„V tomto vánočním dopise se neobracím na Božího Syna, Bohočlověka, Vykupitele člověka ani na mocného Proroka a Mistra. Píši ho Tobě, malý Ježíši, který ses právě narodil v betlémské stáji.
Jsi tolik jiný, než jak Tě zobrazují v tradičních jesličkách a betlémech. Vůbec se nepodobáš tomu růžolícímu cvalíkovi, který s radostným úsměvem vítá příchozí gratulanty a někdy jim dokonce vsedě žehná. Ležíš v dřevěném korytě na zatuchlé slámě, přikrytý kusem hadru. Nyní jsi konečně usnul, vysílen dlouhým pláčem, stejně jako Tvoji rodiče. Stále ještě se však chvěješ – zimou a úlekem. Přišel jsi na tento svět – tak jako každý z nás – s pláčem a bolestí. Byl jsi nemilosrdně vytržen z tichého bezpečí matčina lůna do chladu a lomozu světa. K pláči jsi měl ovšem podstatně více důvodů než my:
Tvému narození předcházelo devět měsíců prenatálního vývoje, který rozhodně nesplňoval dnešní požadavky. Tvá matka se musela od samého začátku vyrovnávat s nečekaným a nepochopitelným těhotenstvím, odmítáním ze strany manžela, příbuzenstva a sousedů. Těsně před porodem se musela vydat na dlouhou a namáhavou cestu do Betléma. Vlastní porod byl překotný; probíhal ve zmatku a v otřesných hygienických podmínkách. Namísto zkušených pomocnic Tvé matce asistoval pouze neohrabaný muž.
Ani pro něho to nebylo jednoduché. Přes veškeré úsilí nedokázal pro svou ženu zajistit potřebné zázemí a bezpečí.
Spíš a ještě netušíš, co vše Tě na tomto podivném světě čeká. Nebyl jsi ušetřen ničeho. Ani v této chvíli, kdy máš být obklopen milujícími příbuznými a užívat si jejich láskyplné péče, ani později. Spíš a nevíš o svém podivuhodném původu a údělu. Jsi zcela bezmocný a bezbranný jako každé jiné dítě, nemáš žádné zázračné schopnosti a vlastnosti. Potrvá ještě drahně let, než je v sobě začneš objevovat.
Spíš a tolik se podobáš jiným miminkům. Tolik se podobáš těm, která se narodila nám. Tolik se podobáš nám. Možná je to naposledy. Čím budeš starší, tím více se nám budeš vzdalovat do míst, kam Tě nemůžeme následovat a která zatím nedokážeme pochopit. Přes veškerou Tvoji i naši snahu nám budeš unikat ke svému prvému Otci.
Spi, malý Ježíši. Máš jen málo času. Zanedlouho sem vtrhnou zmatení pastýři a znovu Tě vyděsí svým hlaholením. Jejich praktické dárky ocení spíše Tví rodiče. Za pastýři budou následovat stejně zmatení mudrci se zcela nepraktickými dary. A po nich Herodovi vojáci, s jasným posláním a již bez darů.
Spi, malý Ježíši. Ještě chvíli můžeš… „
(z knihy Pavel Obluk: Milý Herode… dopisy svědkům vánočního příběhu, s. 73-75)