Posvátné stezky Recenze knihy

Vcelku nezajímavý a pozornost nepřitahující název, viďte?

Zřejmě každý z nás někdy zažil pocit, kdy se bavil s druhým věřícím a říkal si v duchu, že věří nějak „divně“ a že by měl věřit jinak, nejlépe podle mě. Některé projevy víry jsou nám vlastní a vnímáme, že je nám během nich Bůh nablízku, zatímco jiné nevyhledáváme a pro jejich prožívání máme v nejlepším případě kroutění hlavou, protože to zkrátka „nechápeme a hlava to nebere“. A s největší pravděpodobností přemýšlíme i nad tím, jestli bychom v souladu s textem písně Jeden Pán, jedna víra neměli i víru prožívat stejně jako druzí okolo nás.

Podtitul knihy zní Duchovní temperamenty – jejich silné a slabé stránky. Dle autora, jímž je americký evangelický kazatel a spisovatel Gary Thomas, je zcela běžné a přirozené, že se v církvi setkáváme s lidmi odlišného duchovního založení a temperamentu. Problém však je, když vlastní typ zbožnosti  upřednostňujeme a prosazujeme jako jediný možný a správný.

Kniha je strukturována tak, že v každé kapitole je představen jeden z devíti duchovních temperamentů, se kterým se v církvi můžeme setkat. Každý je popsán pomocí charakteristických rysů, u každého jsou zdůrazněny jeho silné i slabé stránky, nechybí ani autorem vybraný příklad známého (v mém případě jen jemu známého J) člověka daného temperamentu. Na konci každého oddílu je 5-6 tvrzení, u nichž pomocí bodů ohodnotíte, kde se pro vás dané tvrzení nachází na stupnici od naprosto pravdivé až po naprosto neplatné. Body sečtete, napíšete do tabulky a v závěru knihy si potvrdíte či změníte svůj názor na vaše prožívání víry. Je vcelku pravděpodobné, že jeden typ bude dominantní, několik výraznějších, několik méně výrazných, některý možná takřka neviditelný. Také je možné, že se „odhadnete“ již po přečtení nadpisů jednotlivých kapitol.

Jako malou návnadu uvedu jednotlivé temperamenty v kapitolách:

1. Naturalisté – milují Boha v přírodě

mnoho Božích zjevení se odehrávalo v přírodních scenériích, Ježíš hojně používal obrazy z přírody ve svých řečech, knihu přírody může číst každý, nebesa vypravují o Boží slávě; pozor však na modlářský vztah k přírodě

teze: Bohu se cítím nejblíže, když mě obklopují hory, lesy nebo moře.

2. Smysloví křesťané – milují Boha svými smysly

Bible je plná hlasů, hluku a barev, prožívání Boha v kráse umění, Boha lze vnímat všemi smysly, ale smysly nás mohou rovněž klamat

teze: Bohu se cítím nejblíže ve sboru, kde mohu vidět, cítit, slyšet a téměř ochutnat Boží velebnost.

3. Tradicionalisté – milují Boha skrze obřady a symboly

v kontextu živé víry mohou náboženské zvyky a obřady sehrát velmi pozitivní úlohu

prvky jsou obřad, symbol a oběť

důležitost modlitebního návyku

pěstovat svatost nestačí, je třeba vyjít a sloužit druhým

teze: Líbí se mi účast na liturgické bohoslužbě. Líbí se mi i křesťanské symboly, které mohu mít doma, v autě nebo v kanceláři.

4. Skeptici – milují Boha skrze samotu a prostotu

Ježíš často vyhledával samotu, modlitba před těžkými chvílemi, strohost, samota a přísnost

skeptici jsou přísní jen proto, aby mohli podstatnou část svého života věnovat vášnivému hledání Boha

teze: Bohu se cítím nejblíže, když jsem sám a když mi nic nebrání, abych se soustředil na jeho přítomnost.

5. Aktivisté – milují Boha skrze konfrontaci

milovat Boha tím, že se zastáváme spravedlnosti

Biblické příklady aktivistů: Mojžíš, Eliáš a Elíša, prorok Abakuk

pozor na osobní ambice, odsuzování

teze: Velmi mě frustruje, když jsou ostatní křesťané apatičtí a nevyvíjejí žádnou činnost. Rád bych probudil církev z apatie.

6. Pečující křesťané – milují Boha prostřednictvím péče o druhé

příklady pečujících v Bibli jsou Ježíš, milosrdný Samaritán, Mordechaj

péče o druhé jako projev lásky k Bohu

hříchem je i něco, co neděláme a dělat bychom měli

pozor na službu sobě samému skrze službu druhým a zanedbávání nejbližších

teze: Unavují mě křesťané, kteří tráví čas zpíváním písní, zatímco jejich nemocný soused nemá co jíst.

7. Entuziastičtí křesťané – milují Boha skrze tajemství a oslavu

obliba oslavných bohoslužeb a mimořádných forem víry

vychutnat si milování Boha

tajemství, požehnání, sny, očekávání

pozor na vyhledávání prožitků pro ně samé

teze: Bohu se cítím nejblíže, když se mé srdce vznáší a když mám pocit, že jsem jím naplněn až k prasknutí.

8. Kontemplativní křesťané – milují skrze adoraci

Podobně jako dva milenci nedělají nic a jen si tiše hledí do očí, hledíme v lásce na svého nebeského Otce a naše srdce je naplněno rozkoší.

skryté skutky zbožnosti, modlitba srdce, křížová cesta

závislost na duchovních prožitcích

teze: Moc se mi líbí, když mohu půl hodinky denně sedět bez přerušení v tiché modlitbě a držet se za ruce s Bohem.

9. Intelektuálové – milují Boha svou myslí

křesťanští velikáni přispívali k pokroku vzdělanosti

pátrat po rozumnosti jako po skrytých pokladech

budu-li naslouchat moudrým, mohu se stát lepším člověkem

blahodárný vliv četby Písma

pokušení: záliba ve sporech, pýcha, upřednostňování vědění před jednáním

teze: Bohu se cítím nejblíže, když se o něm dozvím něco nového. Potřebuji podněty pro svou mysl.

Na první pohled je patrné, že zatímco některé temperamenty mají k sobě blízko a do určité míry se překrývají, jiné stojí spíše na opačných pólech spektra. Není příliš pravděpodobné, že někdo bude bojovat s druhými a jejich chybami konfrontací a zároveň bude kontemplativní osoba.

Závěrem recenze musím přiznat, že do svých takřka 60 let mě udivovalo, jak rozličně prožíváme svůj vztah k Bohu i my, co jsme si více blízcí (třeba s kamarády z dětství). Díky této knize se mi otevřely oči a zřejmě mě tento fakt sice nepřestane zajímat, ale budu vědět, že cesta každého je do značné míry určena jeho duchovním temperamentem a proto jiná, než moje. Záměrně neprozrazuji, ve které kapitole jsem se „viděl“ nejvíce, protože jak autor zdůrazňuje, nejsou stezky horší a lepší, jen jiné.

Knihu určitě doporučuji. Má pouhých 173 stránek a díky tomu není problém strčit ji do (větší ;-)) kapsy a cestovat s ní. Nudit se nebudete.

Autor: PeVy