Čtyři svědkové: Prvotní církev vlastními slovy

Od Nenápadné knihy Roda Bennetta Čtyři svědkové správně očekáváte, že vám přiblíží církevní dějiny, prvotní církev nebo vznik a šíření křesťanství.  Možná ale nečekáte, že vás uvede do několika napínavých životních příběhů. Že vám velmi živě představí život a učení čtyř církevních otců, přímých pokračovatelů apoštolů a jejich boj o zachování toho, co bylo Ježíšem předáno.  

Rod Bennett byl hluboce věřící evangelikální protestant, když jednoho deštivého rána objevil v knihkupectví sadů svazků spisů raných církevních otců. „Nesměle jsem nahlédl dovnitř a do pěti minut mi bylo jasné, že jsem se pustil králičí norou do Říše divů.“ Byly to především spisy a dopisy Klementa Římského, Ignáce z Antiochie, Justina Mučedníka a Ireneje z Lyonu, které otevřely jeho otázky a touhu po pravém Kristově učení v nezměněném podání.

Autor knihy v úvodu říká: „Raná církev není žádnou záhadou. Ve skutečnosti by se mnozí věřící divili, jak moc toho víme o prvních třech stoletích dějin křesťanství.“ Tedy o době, kterou protestantské učení jakoby škrtlo, když si ponechalo Písmo jako hlavní a jediný zdroj poznání a odmítlo církevní tradici. Ale byla to právě tato odmítnutá doba a její osobnosti, které v době, kdy evangelia a spisy Nového zákona teprve vznikaly, pomohly uchovat, předat a zapsat obsah Kristova učení.

Autor ve své knize vykresluje barvitý obraz života a díla světců. Cituje jejich spisy. Představuje dobové události, souvislosti, odkazuje na biblické texty, komentuje je a vysvětluje.

Přes časovou propast staletí k nám přichází čtyři svědkové, kteří svou víru získali od apoštolů a chtějí o ní svědčit i nám. Dávají zazářit Kristovu učení proti všem pokusům o její přizpůsobení světu, duchu doby, módě či ambicím mocných. Objevení této pravdy a svědectví čtyř církevních otců mělo v životě autora svou dohru. A může mít vliv i na naše vlastní otázky, nejistoty, strachy.